Zářit

To, že jsem byla na Charismatické konferenci, asi víte z mého dřívějšího blogu. A musím říct, že vůbec žádné zmatky (podle Katky) tam nebyly :-) I když by se to prý podle názvu dalo čekat :-)

Kromě mnoha dalších myšlenek, které ještě musím utřídit a zpracovat, mě zaujala věta p. Reného-Luca, že musíme zářit. Že z našeho obličeje musí být poznat, že jsme křesťani. Že by nás měli lidé na ulici zastavovat a ptát se: Odkud se bere váš úsměv? Vy musíte být křesťan, viďte?

Nasmáli jsem se při jeho "přednáškách" hodně. (Název přednáška ve mě evokuje něco hrozně odborného a nezáživného, tak proto ty závorky.) P. René-Luc říkal, že jemu se to ve Francii nestává, ale že třeba nám v České republice jo :-) Sice jsem se smáli, že to taky nebude o nic lepší, ale zároveň nám všem určitě přišlo na mysl, co pro to udělat.

Ne že by nás lidé museli zrovna zastavovat na ulici, ale ta zář by nás něla provázet všude. A začít bychom mohli už v kostele a taky při odchodu z něj. Aby bylo fakt poznat, že jsme něco zažili - něco krásného.

O katolících se mnohdy říká, že jsou chladní. Je fakt, že v kostele vidím někdy takové ty vážné tváře (ne všude, díky Bohu). A tam, kde mě lidi neznají se z počátku necítím moc dobře - takové ty pohledy: Kdo to je? Co tu dělá? Ale díky Bohu na konferenci je to moc krásné, i přes ty davy takové rodinné. Tam je radost na každém kroku.

Tak si říkám, musíme zářit! V tramvaji, na zastávce, při chůzi, ve škole, v práci. Prostě mít ten úsměv na rtech. I kdyby lidi nenapadlo, že jsem křesťané, tak někomu zlepšíme den.

A na závěr chci říct, že to fakt jde. Nemluvím o sobě, protože k tomu neustálému záření mám daleko (i když se snažím v tramvaji nekoukat jak kakabus :-)), ale o 2 lidech, které jsem měla tu čest osobně "naživo" poznat. O p. Danielu Angovi a p. René-Lucovi. To jsou 2 lidé, u kterých jsem tu zář opravdu viděla. Prostě z nich září Bůh. Oba dva jsem poznala jako lidi plné neuvěřitelné energie (té Boží). Nevím, jak to popsat, ale u nich si prostě nejde nevšimnout něčeho "navíc". To není jen úsměv na rtech a elán. To je radost v srdci, to je prostě Bůh. Tak nějak si představuji svaté - to prodchnutí Duchem svatým, co jim září z očí i z celého obličeje.

A hrozně bych si přála být taky taková.